chovatelská stanice
NAVIDKO,CZ

CHOVATELSKÁ STANICE NOVIDKO

Jsem chovatelkou koček, plemene Birma posvátná - stanice Navidko,CZ
a to celým svým srdcem, duší a myslí.
První chovnou kočičku jsem si koupila v roce 2015 a byla jsem hrdá,
že vlastním takovou nádheru, jakou byla Lili (CHS Birmastar,CZ).
Postupně jsem si k ní vybírala další členy kočičí rodiny, s cílem zodpovědně chovat zdravé jedince, které splňují standard a dobré jméno tohoto populárního plemene. Koho si k sobě birma připoutá, je okouzlen jejím roztomilým vzhledem a povahou.
Kočky jsou pro mě fascinující stvoření. Někdo jim připisuje nadpřirozené vlastnosti, někdo si o nich vymýšlí příběhy. Málokteré plemeno má vlastní legendu, tak jato plemeno birma. Tady je:
Před dlouhou dobou žila skupina kněžských kněží v tajemné zemi v Tibetu. Uctívali boha Song-Hyo a bohyni Tsun Kyan-Kse. Postavili nádherná místa k uctívání svých bohů: nádherně zdobené chrámy pokryté plátkovým zlatem a obklopené vysokými zdmi na ochranu. Tyto vysoké zdi poskytovaly ochranu kněžím a zároveň zajišťovaly bezpečnost stovkám bílých koček chovaných v každém chrámu. Kočky hrály v Kittahově náboženství důležitou roli: někteří kněží měli duše tak čisté, že nemohli jen tak zmizet ve vzduchu. Když zemřeli, bohyně přenesla duše kněží na bílé kočky. V chrámu postaveném na vrcholu hory zvané Lugh žil kněz jménem Mun-Ha. Byl velmi oddaným věřícím a říkalo se, že sám bůh Song-Hyo vytvořil podobu Mun-Haových zlatých vousů. Mun-Haovy myšlenky byly věnovány pouze tématu přenosu duší bůh-bohyně: byla to bohyně, která rozhodovala o tom, které duše kněží smějí žít dál v těle nějaké posvátné kočky, a byla to ona, kdo rozhodla, kdy tato duše byla převelena k jinému knězi Kittahu. Bohyně Tsun Kyan-Ke měla safírově modré oči. Bílý kocour Sinh, který byl vždy po boku svého pána Mun-Ha, měl zlaté oči, které odrážely zlaté vousy jeho pána.
Jedné hrozné noci na svatyni zaútočili vražední Phoumové, gang ze Siamu. Zabili Mun-Ha, který právě meditoval před zlatou sochou bohyně. Na poslední chvíli pohlédl do Tsun Kyan-Kseových safírově modrých očí, pak došlo k zázračnému přenosu duše: Sinh skočil do hlavy svého padlého pána a dál se díval do očí bohyně. V tu chvíli se barva Sinhových očí stala stejnou safírově modrou, která vyzařovala z očí bohyně. Jeho bílá srst na všech koncích těla ztmavla a na tváři se mu objevila tmavá maska. Celý zbytek jeho těla dostal zlatou barvu, kromě konečků tlapek: zbělely právě tam, kde se dotýkaly vlasů starého kněze. Teprve potom Sinh krátce otočil hlavu k bráně velkého chrámu a kněží Kittah mohli bránu zavřít, čímž zastavili další útok. Sedm dní a nocí seděl Sinh na stejném místě bez jídla a pití a díval se pouze do očí bohyně. Zemřel sedmého dne a vzal duši Mun-Ha s sebou do Tsun kyan-Kse.
O sedm dní později se kněží Kittah sešli u sochy bohyně, aby rozhodli, kdo bude nástupcem Mun-Ha. Všechny kočky v chrámu se objevily a všechny měly Sinhův barevný vzor. V naprostém tichu se kočky shromáždily kolem nejmladšího kněze Kittahu, a tak bohyně vybrala Mun-Haova nástupce.
Toto je legenda o posvátné barmské kočce: mají zářivě modré oči bohyně, zlatou barvu srsti, která odráží jak jejich pána, tak zlatou podobu bohyně, a tmavě hnědý doplněk symbolizuje zemi: ale bílé tlapky symbolizují čistou duši zavražděného kněze.
Použitý materiál: www.sacredbirman.ee/puha-birma/legend/